Městská knihovna je jednou z historicky nejstarších kulturních institucí v Hranicích. Její počátky spadají do období počátků českého národního obrození. V roce 1811 založil jeden z prvních českých buditelů Josef Heřman Agapit Gallaš knihovnu pro širokou veřejnost, kterou se v té době mohlo pochlubit jen málo měst na Moravě. Jeho cílem bylo probudit v lidech lásku k mateřskému jazyku, české knize a přivést do města osvětu.
Při svém zrodu obsahovala 300 různých spisů v 500 svazcích. Podle nařízení guberniálního dekretu z 5. června 1812 se knihovna stala nezcizitelným majetkem hranické fary a o její řízení se staral farář a patron. Nejprve byla umístěna na oratoriu nad sakristií hranického kostela. Gallaš se horlivě účastnil i instalace knihovny. Navrhl skříně, provedl výzdobu stěn oratoře, aktivně prováděl agitaci na rozšíření knihovny.
Obraz knihovny v druhé polovině 19. století byl žalostný. Skříně byly rozbité, zaprášené knihy pohozeny na hromadě. Nebylo také prostředků na zlepšení tohoto stavu. To bylo také důvodem k žádosti městské rady z 3. dubna 1911 o předání knihovny do péče hranického muzea, vzniklého v roce 1905 a umístěného ve školní budově na nynějším Školním náměstí. Dnes jsou knihy uloženy ve sbírkách městského muzea a jsou vzácnou historickou památkou našeho města.
Veřejné knihovny národní
Další etapa veřejného knihovnictví v Hranicích začíná rokem 1894, kdy byla spolkem „Veřejné knihovny národní“ založena veřejná knihovna a její správou byl pověřen spolkový výbor. Knihovna byla financována z členských příspěvků a dobrovolných darů.
Jejím prvním a dlouholetým knihovníkem byl učitel Jindřich Míček. Základ knihovního fondu při založení spolku tvořila knihovna občanské besedy JURIK. V roce 1895 měla knihovna celkem 572 svazků knih a jejich počet rok od roku vzrůstal. S tím také přicházely starosti s umístěním knihovny ve vhodných prostorách, proto se v průběhu své další existence často stěhovala.
Původně to byla malá komůrka v Besedě na nynějším Masarykově náměstí, potom se knihovna přestěhovala do školní budovy na nynějším Školním náměstí, kde tehdy bylo umístěno i městské muzeum. Po obnovení českého reálného gymnázia v roce 1912 našla útulek v šatně tělocvičny ve školní budově na Motošíně a v době první světové války byly knihy uskladněny ve stavební kanceláři v radnici.
Dne 1. listopadu 1911 byla v Hranicích otevřena veřejná čítárna, jejíž činnost řídil „Pracovní sbor veřejné čítárny v Hranicích“ za předsednictví odborného učitele Josefa Šindela. V době první světové války byla činnost knihovny i čítárny ochromena, spolek „Veřejná národní knihovna“ i „Pracovní sbor veřejné čítárny přerušily činnost úplně.
První republika
Radikální změny v českém knihovnictví přicházejí s prvorepublikovým knihovnickým zákonem z roku 1919, který ukládal povinnost každé obci a městu založit veřejnou obecní knihovnu. Tento zákon nezastihl knihovnu v Hranicích nepřipravenou. Koncem roku 1920 byla obnovena činnost veřejné čítárny a městské knihovny.
Knihovníkem zde byl jmenován profesor Miroslav Kott. Čítárna byla svěřena studentům. Změnil se způsob financování, knihovna byla vybavena kvalitním fondem, hlavně literaturou naučnou, ale vzniklo také oddělení ruské a legionářské literatury. Rozkvět knihovny byl zřejmý, třebaže byly nadále problémy s nedostatkem prostorových místností a vhodného personálu pro obsluhu čtenářů.
Po Miroslavu Kottovi se v roce 1931 ujal vedení knihovny Antonín Hendrych, profesor gymnázia a od roku 1934 to byl Gustav Míšek, kancelářský oficiant vojenské akademie. Po jeho přeložení mimo Hranice byl za knihovníka v roce 1937 vybrán František Benoni, štábní rotmistr hospodářské služby vojenské akademie, též vášnivý divadelní ochotník a jeden ze zakladatelů Beskydského divadla.
Druhá světová válka zasáhla i do chodu knihovny. Z nařízení gestapa byly postupně vyřazovány knihy našich pokrokových spisovatelů, velké množství ruské, francouzské a anglosaské literatury, celkem přes 800 titulů. Část této literatury ukryli doma knihovník František Benoni a někteří stateční hraničtí občané. Tak se podařilo zachránit asi 500 knih, které se po osvobození v roce 1945 do knihovny vrátily.
Po druhé světové válce
Začalo období obnovy a reorganizace. Od října 1946 byl získán pro funkci knihovníka profesor gymnázia Ludvík Bernášek. Jeho prvním úkolem bylo přestěhovat knihovnu do nových místností v prvním poschodí obytného domu č. p. 15 u synagogy v Janáčkově ulici. Bylo také zřízeno samostatné dětské oddělení a do knihovny jako pomocnice knihovníka nastoupila paní Marie Pospíšilová.
První profesionální knihovník nastoupil do hranické knihovny 1. června 1950, a to Paní Jitka Jakubková, od roku 1952 provdaná Jesenská. V roce 1952 byly knihovně přiděleny prostory v prvním poschodí tehdejší Besedy. Nejen díky tomu městská knihovna nepůsobila už jen jako půjčovní místo, ale začala pořádat besedy se čtenáři, přednášky, výstavky knih.
Postupem času se vlivem politického a společenského vývoje městská knihovna proměňovala a nabývala stále většího významu v širším regionu, třebaže se jí nevyhnula řada destruktivních zásahů totalitního komunistického režimu v zemi. Například v 50. letech došlo k rozsáhlému vyřazování knih, a to i velmi kvalitních, zejména autorů ze západních zemí i autorů domácích, tehdy ideologicky nevhodných.
V té době byla v knihách razítka s textem, který nabádal čtenáře, aby upozorňovali na knihy, které se jim po přečtení jeví jako ideologicky závadné.
V letech 1953 až 1960 měla knihovna v Hranicích okresní působnost a dohled nad 73 obecními knihovnami v okrese. Od 1 ledna 1966 se městská knihovna stala střediskovou knihovnou pro 12 obcí, které se staly jejími pobočkami. Do jednotlivých obcí dodává v souborech nové i přečtené knihy ve výměnných souborech. Později po integraci obcí v roce 1976 se tato působnost rozšířila i na další knihovny a vlivem organizačních změn se ustálila na dnešních 21 knihoven.
Normalizace
Po roce 1968 byly vydány seznamy knih, které se musely stahovat z volného výběru knihoven, byly zapečetěny a odevzdány k „úschově“ do okresní knihovny.
Městské knihovně v Hranicích byl v roce 1973 udělen titul Nejlepší středisková knihovna okresu.
V roce 1974 dostatečná finanční dotace umožnila od 1. ledna zrušit poplatky za půjčování v celém okrese. Čtenář hradí pouze upomínací výlohy. V témže roce byla zrušena čítárna coby samostatné zařízení v Jiráskově ulici č. p. 429. Dne 30. září 1979 odchází po téměř třicetiletém působení ředitelky knihovny paní Jitka Jakubková – Jesenská na zasloužený odpočinek.
Začátkem roku 1980 vystřídala Jitku Jesenskou na pozici ředitelky knihovny Jaromíra Fusková. Byl to i počátek okresního centralizovaného systému. Městská knihovna Hranice spadala zcela pod správu Okresní knihovny v Přerově.
V roce 1981 zažila knihovna nové stěhování z domu č. p. 121 – bývalá Beseda na dnešním Masarykově náměstí do nově zrekonstruovaných prostor v dnešní Zámecké ulici č. p. 102 pod horním podloubí i s nově zakoupeným nábytkovým vybavením pro dospělé a dětské oddělení.
Polistopadová éra
Radikálnější změny začaly po sametové revoluci v roce 1989. Městská knihovna se vymanila z centralizovaného okresního systému a první zřizovací listinou z 1. ledna 1992 se stala příspěvkovou organizací města Hranice.
V této době již zde působila jako ředitelka Eva Pírková, která do této funkce nastoupila 1. ledna 1986. V září 1992 knihovna získala nové větší prostory ve zrekonstruované budově v Zámecké ulici č. p. 118.
Knihovna byla postupně vybavována počítačovou technikou. První počítač získala v roce 1993 pro ekonomické oddělení. První kopírku věnovali knihovně občané partnerského města Hranic – holandského města Voorburgu. Začala automatizace knihovnických činností.
Po úmrtí paní Evy Pírkové na post ředitele městské knihovny nastupuje v roce 1997 Mgr. Petr Vystrčil.
Knihovna ve 21. století
V roce 2001 se knihovna opět stěhovala, tentokrát do prostor zrekonstruované Staré radnice na Masarykově náměstí čp. 71. Ředitelkou městské knihovny se 1. ledna 2002 stává Marie Jemelková. V roce 2002 vstupuje v platnost v pořadí třetí knihovnický zákon č. 100/2001 Sb.
V roce 2003 se městská knihovna díky své dobré úrovni stala tzv. pověřenou knihovnou pro výkon regionálních funkcí. Pod správu v rámci regionu Městské knihovny Hranice se tak v roce 2004 dostává 32 knihoven Hranicka a Kojetínska.
V roce 2005 se po delší přípravě dokončuje internetizace všech 21 místních knihoven střediska s finanční podporou Ministerstva informatiky ČR a Olomouckého kraje. Dochází tak k naplnění dalšího z paragrafů knihovního zákona z roku 2001.
V roce 2015 z rozhodnutí zastupitelstva města Hranice vznikla nová příspěvková organizace Městská kulturní zařízení Hranice, jejíž součástí se stává i městská knihovna. Toto rozhodnutí vlilo i více finančních prostředků do potřeb knihovny, zejména na nákup nových knih. Ředitelkou nové příspěvkové organizace, která je nyní společným domovem městské knihovny, městského muzea, střediska kultury a městského informačního centra, se stala Ing. Naděžda Jandová.
V roce 2018 proběhla v prostorách knihovny rekonstrukce podle návrhu Ing. arch. Tomáše Kratochvíla. Při opravách byl objeven strop s malbami, který byl zakonzervován a na podzim 2019 zrestaurován.
Bibliografie:
Uřinovská, Sylvie – Vývoj společenské funkce veřejné knihovny v Hranicích na Moravě
Opava, Slezská univerzita 1996.
Novotný, Ludvík – Knihovník PhDr. František Sumbal
In: Zpravodaj města Hranice a lázní Teplic n. B., roč. 15, č. 7 (1973), s. 9 – 10.
Hýbl, František – Gallašův pedagogicko didaktický ústav
In: Zpravodaj města Hranice a lázní Teplice n. B., roč. 22, č. 2 (1980), s. 6 – 7.
Novotný, Ludvík – Z historie hranické městské knihovny, roč. 21. č. 11 – 12 (1979), s. 4 – 9; 4-11
